Proč nepoužívám tresty

Kůň má evolučně naprogramovanou nejvyšší potřebu bezpečí. Jeho sklon shlukovat se do stáda a budovat vztahy je na této potřebě postaven. Více očí víc vidí, dříve si všimne nebezpečí. Koňská komunikace ve stádě je na tomto založena. Každý kůň si cení všímavého společníka, který dokáže vidět potenciální nebezpečí a včas na něj upozornit. Komunikací mezi sebou o tomto potenciálním nebezpečí se koně mezi sebou regulují na úrovni nervového systému a buduje se důvěra. Chování koně z těchto principů vychází.

Pokud koně vystavuji situaci, kterou ho nedokážu provézt, a vzniklé chování ještě trestám, je to pro koně informace, že nejsem důvěryhodná. Je to informace, že koně nevidím. Pokud se ho z tohoto místa snažím ovládat, pouze více více prohlubuji asociaci, že nejsem důvěryhodná, a jsem pro koně zdrojem stresu, ne bezpečí. Někteří koně se dokáží přechodně na tuto situaci adaptovat – naučenou bezmocí. Chronický stres však v tomto stavu pokračuje, i když jeho známky v chování zmizí. To pak v čase může vést k opětovným poruchám chování, nebo zdravotním problémům.